Proč jste se rozhodl kandidovat na post děkana Agronomické fakulty?
Na Agronomické fakultě působím od roku 1986 a vnímám ji jako nejvýznamnější součást naší univerzity. V posledních zhruba dvaceti letech jsem měl možnost sledovat dění z pozice člena akademických senátů. Situace na univerzitě, ale i mimo ni, se dynamicky až překotně mění. Vývoj významně ovlivnily změny ve společnosti, nové vedení univerzity i dramatická situace v souvislosti s výskytem onemocnění covid-19. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat, bylo přání napomoct k udržení stability naší fakulty, touha aktivně se podílet na jejím dalším rozvoji a také podpořit vzájemnou spolupráci mezi jednotlivými pracovišti napříč fakultou i univerzitou. Jsme opravdu široce rozkročená fakulta, a proto bych chtěl přispět k využití našeho potenciálu. Řada výzev ve společnosti je spojená s hospodařením v krajině, s produkcí potravin nebo cirkulárním hospodařením. A to přesně odpovídá potenciálu Agronomické fakulty.

V přehledu vašich vizí mimo jiné stojí, že chcete fakultu vést s pohledem kupředu, nohama na zemi a úctou k tradicím. Co si pod tím konkrétně představit?
Současná doba je plná výzev, dotací a podpor. Je nezbytné mít před sebou určitou vizi, vysoký cíl. Tím může být zlepšení hodnocení univerzity, vazba na mezinárodní projekty nebo špičkové řešitelské týmy. Hospodář ale musí zastat také běžnou denní práci. Jednoduše nesmí zapomenout, proč tu je. V rámci fakulty máme rozvojové projekty, strategické cíle a vize, excelentní týmy, výsledky. Vedle toho musíme zajistit výuku a její rozvoj, vnímat vývoj společnosti i potřeby trhu práce a zároveň zabezpečit prezentaci fakulty. Musíme respektovat denní chod pracovišť i celé fakulty. Při tom všem nesmíme zapomenout, že jsme zemědělská fakulta, která vychovává odborníky pro potřeby zemědělství, experty pro zpracovatelský průmysl i moderní péči o krajinu. A že s tím souvisí také podíl na celoživotním vzdělávání hospodářů v krajině a uvádění nových poznatků do praxe. Nesmíme zapomenout, že jsme byli zřízeni na podporu našich hospodářů. To je naše tradice. Vzdělání a praxe. Trochu opomíjená skutečnost je, že bez ohledu na naše stravovací návyky jsme závislí právě na těch hospodářích. Každý z nás usedá několikrát denně k jídelnímu stolu a očekává kvalitní a bezpečné potraviny.

Jaké změny plánujete na fakultě provést mezi prvními a co naopak bude vyžadovat delší čas na přípravu?
Obecně je mojí zásadou významně nezasahovat do fungujících procesů a vztahů. A velká část činností, které zajišťují běžný chod fakulty, funguje. V první řadě mě čeká seznámení se s koncepcí řízení a s vizemi vedoucích jednotlivých ústavů. Jednou z priorit je podpora rozvoje potenciálu našich kolegů. Další změny mohou následovat po aktualizaci struktury univerzitních a celoškolských pracovišť. Mojí představou je případná úprava struktury děkanátu pro zajištění fungování všech oblastí fakulty. To připadá v úvahu po diskuzi se členy vedení. Aktuálním bodem je také zahájení debaty nad změnami zásad tvorby rozpočtu, nicméně decentralizaci na ústavy chci zachovat. To všechno jsou body spojené, obrazně řečeno, s denním chlebem fakulty. V dlouhodobém horizontu bych se chtěl věnovat lepšímu propojení výuky na úrovni univerzity. Mým cílem je pokusit se alespoň částečně přispět k určité restrukturalizaci, která by zabránila vzniku a rozvoji duplicitních pracovišť na univerzitě. Dále pak lépe provázat naše odborná pracoviště s výukou a obdobně napomoct i propojení výzkumných týmů. Už evergreenem je fungující, ale neobtěžující administrativní podpora, smysluplná digitalizace a podpora ekonomického i informačního systému. K filozofii zajištění rozvoje pomocí množících se směrnic, pokynů, školení a seminářů mám určité výhrady. Změny, které navazují na rozsah a kvalitu služeb poskytovaných na úrovni univerzity, nám aktuálně komplikuje situace kolem ustanovení nového vedení MENDELU. Tam to vidím na delší dobu.

Můžete představit tým vašich nejbližších spolupracovníků – nové proděkany?
Není žádným tajemstvím, že jsem byl dlouhá léta předsedou akademického senátu fakulty a také členem kolegia děkana. Rozdělení oblasti působení proděkanů z velké části respektuji, nastanou jen drobné změny. Konkrétně, zajištění studia a studijních programů, včetně jejich akreditace, bude v rukou dvou proděkanů. Stávajícího proděkana Vojtěcha Kumbára doplní Pavlína Pelcová z Ústavu chemie a biochemie. Docent Kumbár bude mít ve svém základním portfoliu studenty navazujícího magisterského studia a akreditace všech programů s výjimkou doktorských. Docentka Pelcová bude mít nově na starost bakalářské studium a přijímací řízení. V oblasti zajištění dostatku studentů a prezentace fakulty, a to včetně zahraničí a internacionalizace, bude i nadále působit docent Daniel Falta. Doktorské studijní programy a vědecká činnost fakulty budou doménou profesora Leoše Pavlaty. Rozvoj lidského potenciálu, kvalitu a související oblasti bude i v budoucnu koordinovat docentka Hana Středová. A posledním, nikoli významem, tedy proděkanem pro strategii a rozvoj, informační systémy a obecně IT bude staronový proděkan, docent Martin Fajman.

Poslední semestry poznamenala omezení spojená s pandemií nemoci covid-19. V přehledu vizí hovoříte o tom, že je potřeba v návaznosti na tuto zkušenost upravit organizaci a hodnocení výuky. Jaké změny mají studenti očekávat?
Omezení kontaktní výuky nám podle mého názoru bohužel oboustranně zkomplikovala výuku a zhoršila úroveň komunikace mezi studenty a pedagogy. Řadu předmětů lze zajistit v rámci online výuky, ale praktická cvičení nikoli. Co se změn týče, v první řadě bude potřeba významně rozšířit nabídku studijních opor a dále pokračovat ve vybavování cvičeben technikou pro hybridní výuku. Tady vidím reálnou podporu z Národního programu obnovy. Hlavní změnou je naše směřování ke snížení podílu kontaktní výuky, rozšíření blokových cvičení a vyšší zodpovědnosti studentů v přístupu ke studiu. Myslím, že by mohla pomoci větší aktivita studentů při evaluaci, jejich zapojení v programových radách a komunikace s pedagogy nebo prostřednictvím zástupců v akademickém senátu fakulty. I učitelé to mají těžší a bohužel klesá motivace studentů. Akademická prokrastinace se stává velkým problémem. Vlastní hodnocení kvality výuky je ve srovnání s používanou, ale nikoli bezchybnou, metrikou vědeckého výkonu podstatně složitější. V současnosti je hodnocení omezeno pouze nebo převážně na kvantitu pedagogického výkonu. Ale určitě nesměřujeme ke korespondenčnímu způsobu vzdělávání, odpusťte to zlehčení. Zjednodušená odpověď na otázku, co mají studenti očekávat: vyšší tlak na jejich vlastní zodpovědnost v přístupu k výuce.

V souvislosti se studiem zmiňujete také potřebu regulace počtu přijímaných studentů. Jaká by podle vás měla být strategie fakulty? A přemýšlíte například i nad možností zavedení písemných testů coby podmínek pro přijetí do bakalářského studia?
Dovolím si trochu širší úvod. V posledních letech řada univerzit využila možnost řízeného poklesu studentů. Zjednodušeně řečeno, univerzita dostává určitou finanční částku podle počtu studentů v takzvaném referenčním roce, přičemž může meziročně poklesnout o určitý počet studentů při zachování stejné úrovně financování. Snižuje se tak zátěž učitelů, výukových prostor, laboratoří, počtu vedených prací, a naopak se uvolňuje časová kapacita pro rozvoj výuky, vědeckou práci a publikace. Využila toho například Masarykova univerzita, se kterou máme často tendenci se porovnávat.

V rámci univerzity se mezi sebou o finance dělí fakulty. Některá má stabilní počty, některá klesá, jiná roste. V zájmu zachování příjmů se tedy všichni snaží neklesat, lépe růst. Stále si však mezi sebou dělíme stejnou částku. A tak za stejné finance roste zátěž přímou výukou, je vyšší zatížení cvičeben a tak dále. Aktuálně se ve strategických projektech objevuje podpora vzniku nových studijních programů. Budeme tedy zvyšovat počty studentů? Naše fakulta dlouhodobě drží přibližně stejnou úroveň počtu studentů. A tak tomu bude i nadále. Případné nové studijní programy budeme muset začlenit do struktury výuky tak, aby nedošlo k významnému zvýšení počtu studentů na fakultě. Co se týče zavedení písemných testů v přijímacích řízeních do bakalářských studijních programů, o tom jsem zatím opravdu neuvažoval.

Mezi vaše hlavní cíle řadíte také tvorbu výzkumných týmů napříč fakultou i univerzitou. Máte konkrétní vizi, jak vzniku multidisciplinárních skupin napomoci?
Ještě před nějakým časem bych jednoduše řekl, že ano. Je řada témat, u kterých si dovedu představit zapojení celé řady našich laboratoří a výzkumných týmů, s výstupy od vědeckých publikací až po výstupy aplikované. Něco jsem si i vyzkoušel. Nicméně taková témata je potřeba pečlivě nachystat a pak čekat na vhodnou výzvu nebo lépe takovou výzvu přímo připravit. Dnes jsem již pokornější a vím, že je to problém trochu složitější. Ale ne nerealizovatelný. K vytvoření takového týmu musíme dojít jednotlivými kroky, vzájemným poznáním, komunikací a postupnou spoluprací. Důležitý krok udělalo už minulé vedení fakulty, když na jednání kolegia děkana vedoucí ústavů představovali svoji činnost. Takže víme, co umíme a co děláme. Dalším krokem by mělo být vytvoření alespoň virtuální centrální laboratoře. To už je podle mého slušný základ pro vytvoření zmíněných týmů. Neobejdeme se však bez ochoty spolupracovat. V minulosti se vyhlašovaly takzvané fakultní výzkumné záměry, do kterých se mohly zapojit jednotlivé týmy nebo ústavy. Aktuálně by je mohly nahradit některé z připravovaných projektových výzev. Velmi dobrou roli by mohlo sehrát OPTČ, případně posílený referát vědy a výzkumu na fakultě. To je jeden z bodů, který budeme ve vedení fakulty řešit.

Vaše vize zahrnují i důraz na zlepšení hodnocení tvůrčí činnosti. Jakým způsobem chcete kvalitnějších výsledků dosáhnout?
Pokud se seznámíte s metrikou používanou v současnosti, pak směřujeme k excelentním výsledkům, publikacím ve vědeckých časopisech hodnocených minimálně v Q1. To je velmi zjednodušené hodnocení vycházející z nějakého posouzení vědeckých článků. Je dobře počitatelné, dobře hodnotitelné. Ale můžeme se trochu vrátit k našim tradicím. Naprosto nehodnocené jsou kvalitní přednášky pro odbornou veřejnost, publikace v odborných časopisech, jen tolerované je pořádání odborných seminářů a kurzů. Tedy vazba na výuku a na provozní praxi. Ano, bez naplnění požadavků na vědeckou činnost a publikační aktivitu nezískáme v současnosti akreditaci pro žádný z našich studijních programů. Bez prezentace našich výsledků a jejich uplatnění v praxi, bez obhajoby našich výsledků před odbornou veřejností, ale nebudeme mít koho učit. V současnosti máme na fakultě motivační systém podporující publikování v časopisech v Q1 a Q2. Ale je zejména na vedoucích jednotlivých pracovišť, i na vedení fakulty, aby se naučili oceňovat i jiné než tyto výsledky. Podle mého názoru je to trochu těžší než prosté zařazení na základě hodnocení časopisů.

Čekají fakultu v nadcházejícím období nějaké zásadnější investice?
Aktuálně řešíme investice zaměřené na modernizaci cvičeben, které jsou navázané na finanční prostředky z Národního programu obnovy. Velkou neznámou je vývoj kolem renovace pavilonu D, na kterou jsou alokovány finanční prostředky. Zrekonstruované jsou výukové prostory na školním podniku, respektive čeká nás ještě jejich dovybavení. Co se týče modernizace laboratorních přístrojů, ty jsou pořizovány z fondu provozních prostředků jednotlivých ústavů. Jejich nákup tedy vychází z plánu a požadavků jednotlivých pracovišť, a to po schválení akademickým senátem fakulty. Ale i tady nás čeká diskuze nad efektivními přístrojovými investicemi.

Co vás baví kromě práce na univerzitě? Jste rybářem i ve volném čase nebo chvíle mimo akademickou půdu rád trávíte jinak?
Mimo univerzitu se snažím trávit volný čas se svými blízkými. Upřímně jim to za těch posledních třicet let dlužím. I když ani tady se většinou naší univerzitě nevyhneme. Mým celoživotním koníčkem jsou ale knihy, od rybářské literatury až po sci-fi. Něco času trávím na zahrádce, asi většina z nás duševně odpočívá, když se rýpá v zemi, něco mu vyroste, rozkvete. A co se chytání ryb týká, v posledních letech jsem byl díky kolegům z oddělení s prutem u vody alespoň jednou za rok. Takže sportovním rybářem úplně nejsem. Spíš se věnuji kuchyňské úpravě ryb. Pořídil jsem nový stolní gril a velice opatrně koketuji se Sous-Vide metodou vaření.