„Životem zakladatele genetiky nás autorka provází s vtipem a elegancí. Je zajímavé číst, jak byla jeho životní pouť v mnoha směrech strastiplná. Jeho genialitu pak okolí uznalo až dlouho po jeho smrti,“ říká rektorka Danuše Nerudová s tím, že podobný je v mnoha směrech svět vědy i dnes. To, že je Mendel mnohem slavnější v zahraničí, potvrdil i poslední nositel čestného doktorátu na MENDELU sir Paul Nurse. „Mendela si málo vážíte, pro mne je to jeden z největších vědců,“ uvedl směrem k vědecké komunitě před rokem.

Škola, která nese Mendelovo jméno ve svém názvu, se nedostatečnou osvětu zejména na středních školách bude snažit změnit. „Spustili jsme edukační web www.mendelzije.cz, na kterém jsou například pracovní listy ke stažení, chystáme také sérii atraktivních přednášek s našimi vědci. Po městě bude jezdit tramvaj připomínající Mendela, v restauracích bude MendelBier. Propagovat budeme samozřejmě i naše vědce, kteří na Mendela navazují, například šlechtěním nových odrůd a plodin, které musí zvládnout klimatickou změnu,“ říká rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, podle které jsou cílovou skupinou také studenti vysokých škol.

Komiks Gregor Johann Mendel a strastiplný příběh genů vznikal více než rok. Lucie Seifertová je autorkou několika knih, přičemž tou asi nejznámější jsou Dějiny udatného českého národa. Mendelovu životu věnuje více než 60 stran. Stejně jako při svých jiných dílech musela hodně vybírat co popsat a co ne. „Od mých knih se neočekává, že se tam dozvíte úplně všechno. Vybrat nejdůležitější a vyhazovat nepodstatné informace, je asi to nejtěžší. Je to často drsný boj. Ale kdybych zahltila stránky spoustou podrobností, nikdo by to nečetl, a to bych brala jako prohru,“ říká.

Sama se musela vyrovnat s řadou rolí, které Mendel naplňoval. Byl nejen genetikem a vědcem, ale také opatem kláštera, pohyboval se i v hospodářských kruzích. „Myslím, že většinu jeho činností spojovalo nadšení pro výzkum a také vidina praktického využití vědeckých objevů. Ostatní funkce bral zodpovědně, ale jeho srdce patřilo vědě. Proto mi skloubení jeho životních poloh nepřipadalo jako velký oříšek,“ dodává Seifertová.