Vědec na druhou stranu přiznává, že zavádění technologií precizního zemědělství je spojeno se zvýšenými náklady na pořízení moderní zemědělské techniky nebo využití pokročilých služeb externími dodavateli. „Mělo by jít tedy v první fázi primárně o doménu větších zemědělských podniků. Hledání různých alternativ na trhu a důslednější využívání nově pořízených technologií ale pozorujeme už i u menších společností a rodinných farem,“ říká Lukas. K zavádění nových technologií mají blíže mladší uživatelé. Podle vědce metody celoplošného sběru a strojové zpracování dat umožňují částečně kompenzovat nedostatek zkušeností u čerstvých absolventů. „Nejde ale jen o věk, podstatné je zapálení agronomů a ochota se inovacím věnovat,“ uvádí Lukas.
Česká republika má podle něj pro zavádění novinek ideální podmínky. V porovnání s ostatními členskými zeměmi EU je zde více velkých zemědělských podniků s dostatečným kapitálem pro pořízení jinak nákladných technologií, které mají také vyšší výměru půdních celků. To v kombinaci s členitostí půdních a klimatických podmínek a reliéfu terénu přináší vyšší prostorovou variabilitu zemědělských pozemků, což je vedle intenzity hospodaření další klíčový faktor rozhodující o úspěšnosti zavádění precizního zemědělství.
Odborníci odhadují, že se metody precizního zemědělství v českých podmínkách využívají na více než 15 procentech orné půdy. V budoucnu je doplní ve větší míře autonomní roboti, ať už se jedná o drony pro mapování pozemků nebo o polní roboty vykonávající nejrůznější polní práce bez přímého řízení obsluhou. Dostupnost služeb a technologií pro precizní zemědělství je v tuzemsku v současnosti na solidní úrovni. „Je zde celá řada inovátorských společností, které se věnují vývoji nových technických zařízení nebo softwaru produktů a služeb. Kromě rostoucí poptávky po inovacích ze strany zemědělských uživatelů tomu také napomáhá přístup k volně dostupným prostorovým datům, jako jsou například zákresy půdních bloků nebo volně dostupné družicové snímky Evropské kosmické agentury,“ dodává Lukas.
Precizní zemědělství se nejvíce prosazuje v USA nebo Austrálii, kde úspěšně zvyšuje produktivitu farem obhospodařující velká území. V evropském kontextu probíhá masivní vývoj nových technologií zejména v Německu a ve Francii. V České republice se první ověřování postupů precizního zemědělství provádělo od konce 90. let, zejména v oblasti mapování výnosů zemědělských plodin při sklizni, senzorových systémů pro diagnostiku stavu porostů a navádění mechanizačních souprav po pozemcích. Větší zájem byl pak patrný po roce 2000 u některých progresivních zemědělských podniků, s cílem zefektivnit rostlinnou či živočišnou produkci. Druhá vlna zájmu o novinky v oboru je patrná od roku 2015.
Kromě techniky na variabilní hnojení se dostávají nově na trh také stroje pro variabilní setí a aplikaci přípravků na ochranu rostlin, které přináší nové možnosti jak pěstitelsky reagovat na prostorovou variabilitu pozemků. Zemědělec tak kombinuje přesné dávkování postřikových látek po jednotlivých tryskách spolu s analýzou digitálního obrazu z dronů nebo kamer na zemědělské technice s metodami strojového učení pro automatickou detekci plevele či napadení porostu škodlivými organizmy. Cílená aplikace pomocí technologií precizního zemědělství umožňuje efektivní využívání přípravků na ochranu rostlin či hnojiv s ohledem na potřebu provedení aplikace na daném místě a environmentálním omezením stanoviště. Představuje tak cestu k částečnému plnění požadavků Evropské komise na snížení celkového množství spotřebovaných agrochemických látek v rámci nově navržené Společné zemědělské politiky EU.
Kontakt pro bližší informace: Ing. Vojtěch Lukas, Ph.D., e-mail: vojtech.lukas@mendelu.cz, tel.: 605 835 253, Ústav agrosystémů a bioklimatologie AF MENDELU
Na snímku testování senzorového systému pro variabilní dávkování dusíkatých hnojiv během vegetace obilnin. Foto: Archiv MENDELU