„Zemědělství je v současné době veřejností většinou kritizováno za znečišťování životního prostředí hnojivy a pesticidy, za velké lány řepky, emise skleníkových plynů z chovu skotu a za řadu dalších věcí. Některé kritiky jsou v tomto směru oprávněné, pěstování meziplodin je ale jednoznačně pozitivním jevem, který navíc obohacuje krajinu jako celek,“ říká Vladimír Smutný z Agronomické fakulty.
Meziplodiny plní celou řadu funkcí, které jsou významné nejen pro zemědělce a jejich půdu, ale i pro sousední ekosystémy. Odebíráním nitrátů z půdy omezují riziko kontaminace podzemních vod. Zastíněním zlepšují strukturu půdy, která v přírodě nikdy není delší dobu holá. Takto pokrytá půda je chráněna před erozí. „Hustý pokryv a konkurence kořenů o vodu a živiny omezuje také růst plevelů a meziplodiny tak mohou omezit používání herbicidů. Kvetoucí porosty meziplodin plní také estetickou funkci v krajině a potěší všechny chovatele včel,“ uvádí Hejduk.
Úspěšné založení porostů meziplodin není jednoduchou disciplínou. Základem je včasný výsev už v červenci, aby měly rostliny dostatek času k produkci biomasy a mohly i vykvést. Dostatečné množství biomasy je významné pro vytvoření rozsáhlého kořenového systému pro zachycení nitrátů a dalších mobilních živin, pro eliminaci eroze půdy a zejména pro obohacení půdy o organickou hmotu, která jednak zvyšuje půdní úrodnost, ale také slouží jako zdroj energie pro půdní organismy, které půdu oživují. „Bobovité rostliny dovedou pomocí bakterií na svých kořenech poutat vzdušný dusík a šetří tak následně náklady na nákup minerálních dusíkatých hnojiv, a tím omezují i emise skleníkových plynů,“ doplňuje Smutný.
Dalším důležitým faktorem je výběr vhodných druhů rostlin. Podle dotačních podmínek nelze vyset pouze jeden druh, ale musí být vyseta směs minimálně dvou nebo lépe více druhů. V minulosti byla hlavní meziplodinou hořčice bílá. Její výhodou je rychlý počáteční růst a levné osivo. Nevýhodami jsou naopak její příbuznost s řepkou olejnou a tudíž možnost přenosu chorob a škůdců, ale také produkce různých antimikrobiálních látek, které omezují rozvoj půdní mikroflóry. Proto je dnes častěji používána svazenka vratičolistá, popřípadě shloučená, čirok, pohanka, lnička, jetel alexandrijský, j. šípovitý a j. inkarnát, jílek jednoletý, peluška, mastňák habešský, ředkev olejná, ozimá řepice, slunečnice a další. Výběr druhů do směsí není náhodný, ale je třeba zohlednit termín výsevu, strukturu dalších plodin v osevním postupu , ale i výskyt patogenních háďátek a dalších škodlivých organismů.
Výhodou pro zemědělce bylo letošní příznivé počasí. Na některých místech porosty dorostly do výšky 80 až 120 cm a vytvořily záplavu květů pro včely, čmeláky i další opylovače. Současně rozzářily a oživily celou okolní krajinu. „Po ukončení vegetace vytvoří na povrchu půdy mulč, který bude chránit půdu před erozí, výparem i slunečním zářením. Následně bude půda pásově zpracována a na jaře pak vyseta například kukuřice jako cílová plodina,“ dodává Hejduk. Hlavním přínosem je to, že nehrozí vodní eroze půdy a kukuřice může být pěstována i na svažitých plochách, kde by ji jinak zemědělci dát nemohli.
Kontakt pro bližší informace: doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D., tel.: 731 454 363, e-mail: stanislav.hejduk@mendelu.cz, Ústav výživy zvířat a pícninářství AF; doc. Ing. Vladimír Smutný, Ph.D., tel.: 603 231 018, e-mail: vladimir.smutny@mendelu.cz, Ústav agrosystémů a bioklimatologie AF