Zabránit šíření invazních rostlin v cenných mokřadních biotopech zkouší v rámci společného projektu vědci z Mendelovy univerzity v Brně a Masarykovy univerzity. Odborníci vytipovali dvě lokality na Břeclavsku, které se potýkají s porosty invazních rostlin zlatobýlu kanadského, zlatobýlu obrovského a astričky kopinaté. Kvůli jejich masivnímu šíření se z lučních mokřadů vytrácejí původní vzácné druhy rostlin i živočichů. Pomoci by podle odborníků mohl přísev poloparazitických rostlin.
Nepůvodní, invazní rostliny se v Česku rozšiřují na úkor domácích druhů. Na území lučních mokřadů škodí především na jižní Moravě a v dalších teplých oblastech. „Mokřady jsou velmi důležité coby zdroje vody a také z hlediska diverzity, protože se zde vyskytuje celá řada rostlin, které jsou významné pro ochranu přírody a nikde jinde je nenajdeme,“ říká člen výzkumného týmu Stanislav Hejduk z Agronomické fakulty MENDELU.
Pro výzkum vybrali vědci Masarykovou univerzitou dlouhodobě sledované lokality v údolní nivě Spáleného potoka u obce Krumvíř a lokalitu Krče v nivě řeky Dyje v Břeclavi. „V těchto lokalitách najdeme plochy o rozloze až stovek metrů čtverečních, které jsou naprosto zarostlé zlatobýlem nebo astričkou, a roste tam jen velmi málo jiných druhů,“ popisuje vědec. Klasické metody, které se navrhovaly pro jejich potlačení, tedy pastva nebo sečení, ale podle Hejduka nebyly dostatečně účinné. Vhodné nejsou ani herbicidy, které hubí i ochranářsky cenné druhy.
Invazní druh – astřička kopinatá. | Foto: Stanislav Hejduk
Mladé rostliny zlatobýlu kanadského. | Foto: Stanislav Hejduk
„Kolegové z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity si v nádobovém pokusu vyzkoušeli, že na těchto invazních rostlinách rostou naše domácí poloparazitické druhy – černýš rolní a zdravínek jarní,“ říká Hejduk. Tito poloparazité fungují tak, že z hostitele – v tomto případě z invazní rostliny – získávají vodu a minerální látky prostřednictvím haustorií (přísavek) na kořenech. Nepůvodní druhy tím oslabí a na jejich místo se mohou vrátit původní, vzácné druhy.
Černýš rolní kvete už koncem května. | Foto: Stanislav Hejduk
Zdravínek jarní kvete během září. | Foto: Stanislav Hejduk
Vědci očekávají, že pokud by z území mokřadů ustoupily invazní druhy, na jejich místě by mohly opět vyrůst ohrožené mokřadní rostliny. „Například ostřice oddálená, zeměžluč spanilá, štírovník tenkolistý, jetel jahodnatý, skřípinec Tabernaemontanův, sítina Gerardova, rozrazil pobřežní a komonice zubatá (v lokalitě Krumvíř) nebo kyprej prutnatý, rožec pochybný, bukvice lékařská, koromáč olešníkový, řeřišnice Matthioliho a karbinec statný (v lokalitě Krče),“ uvedla botanička Helena Chytrá z Přírodovědecké fakulty MUNI.
Z živočichů jsou zarůstáním mokřadů ohroženi například strevlíček Agonum lugens, strevlíček zelenonachový, pobřežník bahenní, střevlíček Acupalpus exiguus, pestřec temný, pestřec Chlaenius spoliatus a svižník německý. Diverzitu živočichů hodnotí za MENDELU výzkumník David Kopr.
Štírovník tenkolistý. | Foto K. Chytrý
Skřípinec Tabernaemontanův. | Foto K. Chytrý
Mezi mírně ohrožené druhy navíc patří i samotní poloparazité. „Černýš rolní není dnes v krajině úplně běžný, speciálně na jižní Moravě ale najdeme na vybraných lokalitách osiva dostatek. Zdravínek jarní je zase vázaný na vlhčí louky a je i hojnější,“ přibližuje Hejduk.
Otázkou zůstávalo, jak poloparazity do zamořených lokalit dostat. Vědci z Agronomické fakulty se proto zaměřili na vývoj technologie, která by umožnila osivo poloparazitických rostlin vypěstovat zemědělskými technologiemi. Sehnat takové osivo v dostatečném množství totiž v Česku není možné. „Na předchozím projektu jsme si vyzkoušeli technologii namnožení jiné poloparazitické rostliny – kokrhele luštince. Na základě těchto zkušeností jsme se rozhodli vyzkoušet i další rostliny, které mají ale úplně jiné hostitele,“ vysvětluje Hejduk.
Celý proces začal zakládáním porostů několika vytipovaných hostitelských rostlin a jejich směsí, následoval sběr zdrojového osiva, které letos na podzim vědci vysejí do ploch s hostiteli. Příští rok pak budou řešitelé projektu pokusné porosty sklízet a vyhodnocovat. „Osivo vysejeme i na studovaných mokřadních lokalitách. Založené zde máme experimentální plochy – některé jsou spásány masným skotem, jiné sečeny, na dalších je vyséván jeden nebo druhý parazit a máme samozřejmě také kontrolní plochy. Kolegové tam sledují botanické složení a zastoupení hmyzu i dalších živočichů. Tedy jak jednotlivé přístupy k redukci invazních rostlin ovlivňují biodiverzitu,“ popisuje odborník.
Výsledky výzkumu využijí pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny nebo odbory životního prostředí na krajských úřadech. „Poznatky by mohly pomoci lidem, kteří navrhují různé managementy zachování druhově cenných lokalit. Pokud se nám tento způsob hospodaření osvědčí, může to být pro ně důležitá informace,“ dodává Hejduk s tím, že o projekt projevila zájem i řada zahrádkářů nebo obecních spolků, které se s invazními druhy také setkávají. Právě pro zahrádkáře mohou být poloparazité zajímaví, protože jde o pěkně kvetoucí jednoleté rostliny, které jsou atraktivní pro včely a další druhy hmyzu živící se nektarem.
Porost astřičky výrazně ustoupil po přísevu zdravínku, Krče v Břeclavi. | Foto: Stanislav Hejduk
Masný skot spásá mokřadní vegetaci v nivě Spáleného potoka u Krumvíře. | Foto: Stanislav Hejduk
Metoda využití poloparazitických rostlin se poprvé objevila ve Velké Británii a Belgii zhruba před třiceti lety s cílem podpořit diverzitu rostlin. Ochranáři se v tamních podmínkách potýkali především s agresivně rostoucími druhy trav.
Projekt vědců z MUNI a MENDELU s názvem „Vývoj technologie pro pěstování osiva poloparazitických rostlin a jejich aplikace při redukci invazních druhů nížinných lučních mokřadů,“ který podpořila Technologická agentura ČR v rámci veřejné soutěže Prostředí pro život, začal letos na jaře. Potrvá do roku 2026.
Kontakt pro bližší informace: Masarykova univerzita – Mgr. Marie Kotasová Adámková, Ph.D., 608 570 351, kotasova.adamkova@sci.muni.cz, pracovní skupina ENVIROP, Ústav botaniky a zoologie PřF MUNI; Mendelova univerzita v Brně – doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D., 731 454 363, stanislav.hejduk@mendelu.cz, Ústav výživy zvířat a pícninářství AF MENDELU